Posts Tagged ‘Boj s nožem’

Sebeobrana speciál, boj nožem a Bartitsu, info a článek

Seminář je v sobotu 22/10  od 9 hodin. Podmínky: https://www.facebook.com/events/212777545809508

Zde článeček k tématu:

Sebeobrana proti noži versus boj nožem?

 

V nejbližším semináři nás čeká sebeobrana speciál, boj nožem a Bartitsu. Připravil jsem k tomuto tématu text přibližující naši celkovou koncepci v oboru a pohled na probíranou látku. Informace v článku čerpají z absolvovaných seminářů, literatury a videí. Látka je korigována mojí osobní zkušeností a názory, kde jde o vysloveně převzatou informaci je uveden autor v textu.

 

Co je sebeobrana a co bojové umění, respektive liší se pro mě něčím?
Sebeobrana je systém technologií založených na strategické, taktické a technické jednoduchosti a společném principu, vedoucí k zachování vlastního (potažmo chráněných osob) bezpečí, při přenesení veškerých následků na útočníka. Její účinnosti se dosahuje cvičením situací a pochopením principů na pohybové úrovni. Lze ji na praktické úrovni zvládnout relativně rychle, vylepšovat do nekonečna.
Bojové umění je duchovní a tělesná cesta směřující k zvládnutí řady strategií, taktik, technik a duchovních stavů, směřujících k překonání vlastních nedostatků a ke schopnosti čelit fyzickým a psychickým výzvám. Na praktické úrovni lze dosáhnout za řadu let určitých stupňů schopností a znalostí, ale cesta samotná nikdy nekončí.
Oba směry se prolínají a rozhodně skvěle doplňují. Klíčový rozdíl vidím tam, kde bojové umění sahá po dokonalosti a sebeobrana po udržitelnosti.

 

Proč Bartitsu?

Bartitsu je otevřeným systémem sebeobrany a těží ze všech dostupných a poznaných bojových umění. Bartitsu je koncipováno pro každodennost a civilního člověka obojího pohlaví a v zásadě jakéhokoliv věku. Bartitsu navazuje na mě známé historické techniky a pracuje s moderním pojetím v dlouhodobém logickém kontextu evropských bojových umění, bez pochybností využívá orientální techniky tam, kde je jejich praktikování popsáno přesněji, než jejich evropské analogie. Bartitsu je stále živý zcela komplexní systém, od předcházení konfliktu řeší střet i po-konfliktní situace. Jak uvádí Tony Wolf v kompendiích, vývoj jde stále dál.

 

A nyní ke konkrétnímu tématu. Nůž, nebo zbraň ve tvaru nože či dýky, nejčastěji může ohrozit náš život v běžné každodennosti. Pravděpodobnost útoku některou z této skupiny zbraní je násobně vyšší, než útok střelnou zbraní, nebo například trhavinou. V násilných trestných činech, ale i v neúmyslných situacích, jako dýka se chová například šroubovák, tužka nebo nůžky, kuchyňský nůž způsobí stejné rozsáhlé řezné zranění jako bojový speciál, sekáček v ruce opilého kuchaře si nezadá se středověkým tesákem.

 

Proč je nůž často nošen a používán?
Lze ho velmi dobře skrýt a přitom prakticky tasit, kapesní klip, pouzdérko pod košilí, na krku či v botě. Tasení i necvičenému násilníkovi pak trvá minimum času. Noži nedojdou náboje, neselže. Nožem není třeba pečlivě mířit. Legálně je zcela dostupný, ve všech státech světa alespoň kuchyňák, i v zemi nelegálnosti nožů je sehnatelnější než střelivo. (Palnou zbraň je snazší vyrobit než sehnat do ní střelivo.) Vytasená nože má psychologický efekt převahy, i podvědomě, říznul se již každý a tělo si pamatuje.

 

Boj nožem vznikl zřejmě jako jedna s prvních disciplín (vedle kyje a zápasu). Již v paleolitu nacházíme listové dýky, v období helénské kultury je nůž či dýka zbraní běžnou. Středověk, renesance a novověk je pro nás studnicí znalostí, desítky přeložených a testovaných fechtbuchů, či příruček, jsou hlavním zdrojem poznání. V moderní době (potažmo od 19. století) již je přehršel literatury, filmů, fotografických manuálů a výukových videí. Různé kvality, ale dobrým měřítkem je srovnání s historickými technikami, co fungovalo napříč tisíciletím a v drsném Londýně roku 1890, to bude funkční i dnes. Co naopak zpochybnili mistři před pěti staletími, je pravděpodobně blbost dodnes.

 

Jak se tedy připravovat na případnou sebeobrannou situaci?
Ideální je samozřejmě se boji vyhnout, ale taktikou a strategií bezpečného pohybu světem se zabýváme jinde. Nyní jsme tedy v situaci, kdy útěk není možný, nebo je třeba si pro něj udělat časovou rezervu. (Zkuste si na 1,2,3,4,5 metrů otočit se zády k osobě s cvičným nožem a zkusit zdrhnout.) Budeme tedy bojovat s maximálním nasazením. A jak? Se znalostí útočníkovi strategie a taktiky, jeho technických možností.  Zastávám totiž názor, že velmi dobrým přístupem k výuce sebeobrany proti noži je – trénovat boj nožem, včetně boje proti neozbrojenému, nebo jinak než nožem ozbrojenému útočníkovi. Bránit se noži bez znalosti jak vlastně boj s ním funguje na straně držadla je záležitost možná akademická či sportovní, jistě zajímavá na tatami, ale pravděpodobně cesta do průšvihu v reálné situaci. Budu tedy dál používat boj i ve smyslu sebeobrany a naopak.  Reálný boj nemá pravidla a výsledek je vždy nejistý. Pokud se postavíme do role útočníka s nožem, pochopíme na hlubší úrovni principy jeho konání vůči obránci, tedy jim i výrazně lépe čelíme. Nebudeme ovšem automaticky předpokládat vyrovnanou situaci nůž proti noži. Základem bojového umění je schopnost čelit zbraním holýma rukama, protože i když připustím nůž jako skvělou pomůcku k sebeobraně, útočník vám nedovolí ho tasit, pokud není ještě větší blbec, než jsme doufali. Ve skutečném světě jsou útočníci zlá zbabělá podlá hovada, kteří s vámi nechtějí bojovat, chtějí vás sejmout zezadu a pak…

 

 

Pár postřehů k psychologii a právu.
Budete pořezáni? Ne nutně, bojovat proti noži s myšlenkou, že se neobejdu bez zranění, je jako když uvidíte banánovou slupku a řeknete si „zase spadnu“. Nicméně v obou případech je lépe počítat s nejhorším a nenechat se zaskočit. Morální převahu nad útočníkem máte vždy, neexistuje žádné etické vysvětlení fyzického útoku.  Právo je při obraně proti útoku vždy na vaší straně, alespoň v ČR. Můžete legálně způsobit útočníkovi zjevně nepřiměřenou škodu povaze útoku, obrana musí být včasná a silnější než atak. Prakticky je vždy lepší, když skončíte v soudní nikoliv kremační síni.

 

V pár otázkách a odpovědích si přiblížíme taktiku, techniky a pojetí naší školy.

 

Jak se útočilo/útočí?
Jak to jen šlo, nejčastěji ovšem bodem v dýkovém držení. Bod totiž zabíjí. Podle Marca Mac Younga statistiky FBI říkají, že je nejpoužívanější technikou tzv. kladivový útok – buď kolmo dolů, nebo po diagonále, zdá se tedy, že historie se opakuje. Zkušenosti z pouličních rvaček zase hovoří o

držení nožovém a bodání s páráním zblízka v břišní oblasti. Vojáci a dříve i vrazi mají v oblibě krk a bodnutí za okraj vesty (brnění) nebo zezadu do oblasti ledvin, zde ovšem nejde o boj, ale přepad.

 

Jak se bránilo/brání?
V zásadě držením vzdálenosti mimo dosah nože, kopy, odvádění útoků a navázání se na ruku. Taktiky vždy počítají i s ne dobrou možností, bojem tělo na tělo, zde blokujeme ruku s nožem co nejspolehlivěji u svého těla a likvidujeme útočníka nejtvrdšími technikami. Nůž proti noži znamená nedopustit zásah u nás a otevírat si všechny možné cesty k letálním cílům protivníka.

 

Mám sledovat nůž?

Sleduj útočníka. V pojetí většiny stylů, které studuji, sledujeme primárně ozbrojenou ruku, s neustálou bdělou pozorností na celý prostor a další útočníkovi možnosti. Momentálně jsem nejhlouběji ponořen do tradice německé školy a zde je klíčové pojetí „Fülen“ tedy cítění. Práce s útočníkem na sebeobranné úrovni je především o jednoduchosti, ideálně stejné technologii pro opakovaný pružný a měkký útok jako pro protlačovaný trvající a tvrdý útok. Pro bojové umění či vyšší úroveň sebeobrany je ideální nasadit správnou techniku dle typu útočníka respektive proti techniku na rozpoznaný vzorec.

 

Lze bojovat jen na zranění?
Pokud vytahuji nůž, jde o mi o vážnou újmu, nebo o život. Používat potom nůž na páky, výstražné řezy nebo méně spolehlivé techniky je nesmyslný luxus. Pokud nejde o sebeobrannou situaci (tedy něco co by nastat nemělo) mohu se bavit i o speciálních technikách, bojové umění s nožem zná spousty taktik a technik s neletálním přístupem k věci, je-li bojovník na takové úrovni, že jejich nasazení není hazardem s vlastním bezpečím, je možné je s pádným důvodem využít. Otázka potom je, proč tahám nůž, když by měly stačit ruce. Hrozba tasenou chladnou zbraní může zapůsobit, ale opět je to úzká strategická a taktická oblast nasazení.

 

 

Bodat nebo řezat?
Jak jsem uvedl víše, pokud mi jde o život, snažím se o eliminaci útočníka. Dobře vedený sek zastaví často aktivity agresora, přetíná šlachy, důležité svalové skupiny a dokáže i v podobě seku zlomit kost. Bod vyřazuje či přímo zabíjí, zasahuje vitální orgány, tepny a způsobuje oběhový šok. Navíc bod málokdy zastaví na povrchu či v oděvu, řezy a zvláště pak drásy (karambit) jsou nespolehlivé u vícevrstvého či kvalitního oblečení. Plukovník Rex Apllegate navrhoval pro základní sebeobranu tlačnou dýku, s tím, že i civilista s ní dokáže dostatečně poškodit útočníka, u vojáku preferoval dýku pro rychlé usmrcení. Hlouběji do minulosti nalézáme naprostou převahu bodu nad sekem, dílem užitím dýky (nůž byl často užíván jako tesák) především pak s vědomím, že jde o život a tato technologie je prostě účinnějším.

 

Obrana pomocí chvatů nebo pohybu?

Logicky hraje obojí, při zachování vzdálenosti střední a dlouhé jde hlavně o nohy, při blízké a těsné hrají prim techniky. Myslete na natočení trupu, u bodu může vynést útok zcela mimo u řezu výrazně zkrátit dráhu nože v těle. Především však pomáhá se ataku vyhnout, což záklony a jiné pohyb negarantují s takovou pravděpodobností. Do rotace se vniká mnohem hůře, než do prodloužení vzdálenosti útoku, nebo malé změny směru.

 

Odrážet nebo se lepit?

Z mého pohledu nejspornější otázka. Odrážení útočící ruky mám velmi nerad, nabíjí se tím k dalšímu tempovému pokračování, hrozí větší šance sebezranění, po provedení techniky nemám dotykovou kontrolu jen vizuální a pocitovou. Omezuje nasazení pokračujících technik, držení, pák, protiútoku vlastní zbraní. Na druhou stranu existuje okruh velmi starých a účinných technik, kde například úder na protažený loket zvenčí a současná tempo akce vede k vysoké pravděpodobnosti úspěchu.  Jedno vím jistě, v těsné vzdálenosti a u velmi „hart“ útočníků je nalepení se a kontrola řádově úspěšnější.

 

Hej já mu nůž vykopnu, karate, né?

Ne, pokud není útoční opravdu velký mamták, maximálně dojdete ke zranění nohy, ideálně ve spojení s neschopností uhnout následnému útoku na hlavu, krk, břicho… neboť to jsou primární cíle agrese. Přesný kop do boje nožem určitě patří, do oblastí, kam nůž bez krkolomného pohybu nedosáhne, nebo po kontrole ozbrojené ruky. Kop ve stylu savate do kolene či holeně, kop uváděný ve středověkých manuálech nízko do třísel či břicha, dobrá cesta k vítězství a zastavení útočníka.

 

Vykrytí nože nožem je jako kryt v šermu?

Krytí nože nožem bude mít většinou ten efekt, že budete bez prstů. Několik málo technik, kde cílíte dýkou na soupeřovu zbraň, jsou pokročilé bojové akce především ve středověkém stylu. Ano, je skvělé je umět, můžete tak dojít do zajímavých odzbrojovacích technik, ale jak jsem psal víše, cesta bojovníka, ne čirá sebeobrana.

 

Když mám pistoli, nůž prohrává vždy?
Zaznamenané případy a pokusy ukázaly, že do 5 metrů je nůž důstojnou cestou pro útok proti střelné zbrani, u nenatažené nebo zajištěné pistole v pouzdře FBI dokonce udává 7,5 metru jako bezpečnou vzdálenost pro střelecký zásah. Pokud mě zavřete do výtahu s chlapem s pistolí, chci nůž! (A neprůstřelnou vestu se suspíkem.)

 

Jak se tedy vůbec vyhnout boji nožem, když už hrozí?

Situace, kdy se k vám bude někdo posouvat ve střehu s napřaženým nožem, si užijete v tělocvičně. V temné uličce bude nůž teprve připraven, v kapse, za tělem či podél předloktí. Pak platí jednoduché pravidlo: „Stůj! Ukažte ruce, ruce, ruce!“ A pokud se něco schovává, mám oprávnění přepnout do módu nutné obrany, pokud mohu, urychleně ustupuji (alarmuji okolí, pořádkové složky) nebo přecházím do preventivní protiakce (opatřuji si improvizovanou zbraň, štít, téma dalších seminářů), útočím s maximálním dosahem a tvrdostí. Jak učí Pavel Houdek vždy je lépe, když není nůž ve hře.

 

Proč se učit boj nožem?

Jsme přece slušní lidé, maximálně jsme ochotní se bránit násilí, ne ho způsobovat. Ano a právě proto můžeme být snadným cílem agresívní zrůdy či dokonce přesily monster jen zvenčí podobných člověku, potom nůž, vlastní nebi vyrvaný útočníkovi, může stát mezi naší rodinou a smrtí. Výuka sebeobrany je logická a taktická skutečnost je na straně pochopení práce s nožem místo její ignorace. A nůž může být nejlepším přítelem v boji o život, jak říká Radek Pokora.

 

Nejostřejší čepelí ve vašem vlastnictví je vaše mysl, ostřete ji s péčí.

Co je to bartitsu, a jak jej pojímáme v Domě rytířských ctností

[singlepic id=112 h=155 float=left]Dům rytířských ctností je centrum v Brně, kde se věnujeme celé šíři primárně evropských bojových umění. Bojové umění s názvem Bartitsu zdá se znít východně, ale jde o tradiční evropské bojové umění. Jak koncovka v názvu Bartitsu naznačuje, bere si část inspirace z orientu, ale jde spíše o módní přístup viktoriánské doby, než přímý odkaz.

Celý článek »

Vyučující a instruktoři

Robert Waschka

Vedoucí lektor Domu rytířských ctností.
[singlepic id=24 w=320 h=240 float=left]Kurzy: Rapír, Šavle, Meč, Hůl, Meč a štít, Dvě zbraně, Bartitsu, Sebeobrana, Stage combat, Bofr a LARP šerm

Šermu se věnuje od roku 1979 sportovně, jako bojové formě a scénickému umění od roku 1983. Lektorem šermu od 1984. Výběr ze vzdělání: 2010–1986: absolvování série workshopů stage fight (cca 20 kurzů); škola Magisterium, mistr Peter Koza, dále šavle, obušek; lektor Z. Sawicki, Polsko, stage combat P. Endl; tréninkové středisko mládeže, Zbrojovka Brno, O. Taraba, španělské školy šermu; lektor D. Rawling; London Longsword Academy, tesák, zápas, dlouhý meč, dýka, tyčová zbraň; lektor Mgr. Petr Žákovský, italská škola Mgr. Petr Vytopil, choreografie stage fight P. Nůsek a další.

Celý článek »

Dům rytířských ctností Brno – Kdo jsme

Jsme sdružení organizující rekreační a odborné kurzy a kroužky v oblasti evropských bojových umění, pohybového divadla a dalších volnočasových aktivit a to nejen pro své členy, ale i pro širokou veřejnost.

Celý článek »